tvořím tvory

Mezi řečí jsme oslavili sedm měsíců M. Horko zpomalilo myšlení i miminkový pokroky, i svatební přípravy.  Pomalu hubnu, snažím se nemít tolik hlad. Člověk by řekl, že v tomhle počasí to jde samo, ale já pořád kojím a i tyhle dny jelo kombo solár + klima + trouba. Je to takový sebeironický. Jeden z mejch rozpracovanejch projektů je hra na téma "jak jsme se ve 20. letech 21. století měli dobře". A tak jsme slavili neděli pstruhem a batátovýma hranolkama (dítě-approved) a k večeři kuřetem a bramborama (also approved). (Představte si na tomhle místě několik odstavců mého nadšeného chválení vlastního dítěte, jak pěkně papá. Představte si na tomhle místě facepalmující dvacetiletou mě.) Pomalu si dopřávám kreativní čas. Jak jsem psala o těch rodinnejch věcech, tak si to nějak sedlo. Sletělo to všechno někam pryč. Jóga a terapie a konflikty, a já si najednou připadám svobodnější. Můžu všechno, říkám si, i když mi kolem hlavy vřeští Erýnie systémovejch nespravedlností (žena, žena po m...

Poslední dva dny dítě usnulo v jednu, tak jsem si myslela, že to tak třeba bude i dneska. Nebylo.   Aktuálně jedeme solids. Což jsou solidní pokroky. Na hračkách, stále stejnejch a neměnnejch, to tolik vidět není, ale na jídle, který vyžaduje mnoho skillz, hrozně moc. Upekla jsem zeleninový muffiny, ale větší hit jsou muffinový zeleninový donuty, který jsem upekla, když mi došly muformičky. Ty se dětskejma ručičkama drží fakt krásně. A M dnes objevila, že si může kus utrhnout, dát do pěstičky a cpát do pusy dlaní nebo hřbetem ruky. Jsem hrdá! Takhle bych mohla psát dlouho, na druhou stranu 2. vzpřímení stále hapruje. Ale rotuje. Udělá švih a je na druhým konci postele. Takže tyhle dny jsou akční, vědomý, naplňující.  Svatba in progress, našla jsem slečnu s lučním kvítím a ustanovily jsme dekorační komité. Zato prstýnkovej pán mlčí, catering je stále ve vyjednávání, takže se stresovat můžu. Ale nechci!  Taky mlčí moje sestra, která mi beze slova účast odmítla, stejně ...

Přemýšlím nad MMK (moje malé krize), zatímco MMD (moje milé dítě) a MDM (můj drahý muž) vedle mě spí. Jsou malý; se spoustou dění okolo nesrovnatelně banální. A vlastně bych asi taky měla hlavně spát. Sleepjournaling is a thing... Zítra mezi 11 a 13 se vyjeví, jestli nám pohovka barvy 42 Ginger (lol) totálně rozjebe obejvák (barevně), nebo konečně začneme trochu bydlet a organizovat ty věci okolo. (O tříhodinový návštěvě v XXXLutz jsem asi nepsala, snažím se zapomenout, že se kdy stala. Na poslední chvíli jsme Lkovou pohovku otočili, což může bejt velkej průser nebo velká krása. Neopomenu vás informovat.) Tvrdohlavě vykořeňuju bejlí na zahradě a svoje negativity. Aktuálně obzvlášť ty rodinný, který mě vysávaj a bolej a otravujou. Táta nechce jít na svatbu, protože tam bude sestřenice, se kterou má beef. Detaily si nechám pro sebe, terapii za chápání toho všeho mi nikdo neproplatí, vcítit se vlastně umím, ale výsledkem je odcizení. Nemám chuť zvedat telefon a ptát se ho, jak se má, což ...

Říká se, že půlrok je přelomovej a je. M. ho oslavila u mojí sestřenice ve Švédsku zvonivým smíchem (dojetí!!)  Půlrok nepůlrok, poslední měsíc je takovej transformační. Tzn bolavej. Teď je navíc ta fáze měsíce, kdy mám úzkost úplně ze všeho. Plujeme Evropou zpátky domů; nemám to ráda, ty návraty. Všímám si poslední dobou: svojí komunikace. Komunikace ostatních. Jak často rámuju věci negativně, i když si myslím, že hledám space for improvement. Já to chápu, jsem vyčerpaná, ale pořád hledám, jak to dělat jinak, a pořád to nedělám.  Kéž by mi tu řádky přibejvaly podobně jako kila na dovolený, pokydaný trika, a spánkovej dluh. Půlrok je přelomovej - hormony nefungujou, mám pocit, že není kde brát.  Furt můžu začít brát AD, že? Furt to beru jako prohru.  Furt mě překvapuje, že to tak jako já nemá každej: Klima, politika, Slovák premiérem. Můj jedinej občanskej aktivismus spočívá v tom, že posílám nezávislejm novinářům prachy. Trendy v týhle zemi jsou rychlý a děsivý, a p...

Sedím venku (!) s notebookem na klíně. Je tu skoro klid, až teda na naše sousedy, mno. Dítě spí, muž spí, ptáci řvou, cikáni řvou, vínko mám. Je to každodenní challenge a dnešek byl z těch únavnejch dní, kdy od šesti ráno do sedmi večer tak nějak jsem - horší máma než bych chtěla. Často reflektuju, na co mám a co chci dělat, a co jsou moje výmluvy. Když si dítě spokojeně hraje s hračkou a povídá, můžu si pustit seriál? Potřebuju si pustit seriál?  Někdy jo. Když je to dlouhý. Když spí. Když jsem si jistá, že jí to nenarušuje hraní, učení, a když vím, že teď mě nepotřebuje. Ale někdy je to divnej pocit. Takovej mně dobře známej. Využívám všeho, co mám? Všechny svoje dary? Všechen svůj čas? Sama vím dobře, že odpověď není kladná. Že svůj mozek často krmím něčím jednoduchým. Že zejména s tím minimiminkem mozek nic dalšího nezvládal, ale teď se to láme. Ta věčná otázka, jak bejt.  S B od L jsme měly dlouhou debatu na téma kojící oblečení. (Já si teda myslím, že by se mělo psát ko...

To blaho, sednout si s notebookem. Nikoliv vyťukávání zpráv jednou rukou v křesle zatímco kojím, ale opravdový obouručný psaní. Nikoliv krčení se v posteli vedle spícího dítěte, ale sezení u stolu. Přemejšlela jsem teď, jak se blíží ten půkrok, o tom, jak moc se liší moje představa prvních měsíců mateřství od toho, jaký reálně byly. A co bych řekla komukoliv, kdo čeká první dítě. Jasně, jsou to jen moje zkušenosti, a my jsme si vylosovali úžasný miminko. Ale... ... zaprvý, ty věci, který působí při pohledu dopředu tak strašidelně jako celek ("nikdy se nevyspíš", "bude pořád plakat"), se nedějí najednou. Dějou se minutu po minutě. Ty těžký chvíle jsou fakt těžký, zejména ze začátku. Ale hormony+únava způsobí, že je nekontemplujete. Že je jedno, jak to bylo včera. Důležitější je, že TEĎ někdo drží dítě a já se sprchuju a v šumu tekoucí vody utopím dětskej pláč a mám sama sebe pro sebe. Na chvíli. Pamatuju si, jak bylo hrozně těžký tu vodu vypnout a vrátit se - a stejn...

Stav únavy: Vydřenost Kolik nohou má králík?  Objevili jsme blízkou farmu, když nabízela na fb kohouty. Kohouty máme rádi, a tak teď občas bereme nějaký maso. Málem jsme dostali živý kuřata, protože jsme si to nespecifikovali. Až když se ptali, jestli pod ně chceme slámu, tak mi to došlo. No a pak muž boural králíka a já se divila, kolik má nohou, protože jsem zvyklá, že všechno, co jíme, má dvě.  Stojím před zrcadlem a snažím se vypnout vodu. Nedělá se to splachovačem ani vypínačem světla. Zatím vede sedět na záchodě a nebýt schopná vybavit si, jestli už jsem čůrala.  Stav ovzduší: Kvak, bude nízký tlak Zapojili jsme bazén a koupila jsem letní peřinu. Takže aktuální počasí asi nikoho nepřekvapí.  Stav mysli 1: Hypochondrie Měla jsem teď několik týdnů divný bolesti po těle. Možná stres, možná únava. Možná hůř. Nevím. Skřípnutej nerv? Snažím se jíst líp, chtěla bych si zajít na krev, ale doktora mám v Praze a město na soutoku zrovna neoplývá doporučeníhodnýma praktika...