Posts

Dny krásný až k posrání

Kdybych se měla zamyslet, co mě na mateřství stresovalo dopředu, tak jednou z hlavních věcí byla (a je) nutnost řešit Nechutné Věci ™, spolu s nepředvídatelnýma krizema. Zkombinováním obou vznikají situace: Když jsem v Berlíně hledala, kde přebalit posraný dítě, našla jsem: V obchodním domě přebalovací pult, kam mě pustili zadarmo a kde tekla voda, dalo se zamknout, a bylo tam ikeácký kojící křeslo. Bylo to glorious. Když jsem vcházela dovnitř, měla jsem pocit, že mi kolem hlavy andělé zpívají haleluja. Pak jsem zjistila, že mám sice posraný dítě, ale nemám v tašce ani jednu čistou plenu. Namísto obíhání obchoďáku, kde bych pleny určitě sehnala, jsem spíchla improvizovanou plínu z látkový a spěchala domů... než jsem si uvědomila, že jsem kousíček od svýho milovanýho charity shopu... což nebyl zas takovej kousíček, ale už cestou k němu jsem v loot boxu našla krásný hrnečky, a v něm jsem pak ulovila klobouk. Dopadlo to dobře, dítě hryzalo klobouk, projelo se U2 (ach), akorát se počůralo,...
Post a Comment
Read more

Weissensee

V Berlíně je uprostřed zástavby jezero. Jezdívala jsem se sem koupat, od mý starý adresy to bylo 15-20 minut na kole. Jednou jsem přijela začátkem října, před prací, jen tak plavat přes tichý studený prázdný jezero.  Bála jsem se sem. As things are, jsem nějak moc ukolejbaná tím vším maloměstským životem. Rytmus dní, muž doma, muž v práci. Je to fajn, dokud - Dokud člověk nevyjede ven a nesáhne si na to, čím býval.  S Margit a miminkem jedeme tramvají přes město. Máme auto, ale Dejv nám nedal klíč od garáže, takže místo opuštěný pláže kdesi v Brandenburgu míříme rozpáleným městem na Weissensee a mně se roztejkaj všechny obavy. Zvládám(e) berlínský tramvaje s kočárem. Těšíme se na pláž pod stromy, ale místo divočiny nás čeká Bar Oplocenej pozemek Vstupný Oplocená voda Co se s tebou stalo, Weissensee? Ptám se. So tame. Enclosure. Jak, se mnou? Ty tady táhneš kočár. Kdybych ti před deseti lety řeklo, že sem přijdeš s vlastní dcerou, věřila bys mi?  Nevím. Myslím na jinej výj...
Post a Comment
Read more

Tady a teď

Náročnej narozeninovej tejden. Byli jsme na expě, přednášela jsem. Bylo to překvapivě fajn, jen to trochu bodalo nostalgií. Taky jsme furt jezdili do Prahy, takže teď mám ozkoušeno s kočárem tam, po městě i zpátky. Holčička to dává statečně, takže si příští tejden střihneme s Margit Berlín. Sice z toho mám furt úzkost, ale bude to fajn! No a oslavila jsem to taky solidně. Takže už se zase s klidem můžu věnovat svatebních přípravám. Na oslavě byla i ona. V jednu chvíli jsem se chtěla zeptat na prognózu, ale ten moment přešel a nezeptala jsem se. Proč taky? Velký příběhy nejsou vždycky krásný a s dobrým koncem. O některejch věcech se mluví těžko. Ale těžký situace nás učej, i když kdykoliv napíšu něco takovýho, tak mám okamžitě dojem, že si říkám o průser, že něco přivolávám. Myslím, že je to lidský. Co dělat, když jde okolo něco tak těžkýho? Mám na výběr se sama před sebou schovat. Někdo to udělá. Je to jedna z těch rad, co dostala od psychologa. Prostě to lidem řekni, a nech je, ať se ...
Post a Comment
Read more

Poslední červnový update

Mezi řečí jsme oslavili sedm měsíců M. Horko zpomalilo myšlení i miminkový pokroky, i svatební přípravy.  Pomalu hubnu, snažím se nemít tolik hlad. Člověk by řekl, že v tomhle počasí to jde samo, ale já pořád kojím a i tyhle dny jelo kombo solár + klima + trouba. Je to takový sebeironický. Jeden z mejch rozpracovanejch projektů je hra na téma "jak jsme se ve 20. letech 21. století měli dobře". A tak jsme slavili neděli pstruhem a batátovýma hranolkama (dítě-approved) a k večeři kuřetem a bramborama (also approved). (Představte si na tomhle místě několik odstavců mého nadšeného chválení vlastního dítěte, jak pěkně papá. Představte si na tomhle místě facepalmující dvacetiletou mě.) Pomalu si dopřávám kreativní čas. Jak jsem psala o těch rodinnejch věcech, tak si to nějak sedlo. Sletělo to všechno někam pryč. Jóga a terapie a konflikty, a já si najednou připadám svobodnější. Můžu všechno, říkám si, i když mi kolem hlavy vřeští Erýnie systémovejch nespravedlností (žena, žena po m...
Post a Comment
Read more

Svobody - Někdy to tak je

Poslední dva dny dítě usnulo v jednu, tak jsem si myslela, že to tak třeba bude i dneska. Nebylo.   Aktuálně jedeme solids. Což jsou solidní pokroky. Na hračkách, stále stejnejch a neměnnejch, to tolik vidět není, ale na jídle, který vyžaduje mnoho skillz, hrozně moc. Upekla jsem zeleninový muffiny, ale větší hit jsou muffinový zeleninový donuty, který jsem upekla, když mi došly muformičky. Ty se dětskejma ručičkama drží fakt krásně. A M dnes objevila, že si může kus utrhnout, dát do pěstičky a cpát do pusy dlaní nebo hřbetem ruky. Jsem hrdá! Takhle bych mohla psát dlouho, na druhou stranu 2. vzpřímení stále hapruje. Ale rotuje. Udělá švih a je na druhým konci postele. Takže tyhle dny jsou akční, vědomý, naplňující.  Svatba in progress, našla jsem slečnu s lučním kvítím a ustanovily jsme dekorační komité. Zato prstýnkovej pán mlčí, catering je stále ve vyjednávání, takže se stresovat můžu. Ale nechci!  Taky mlčí moje sestra, která mi beze slova účast odmítla, stejně ...
Post a Comment
Read more

Pěna dění

Přemýšlím nad MMK (moje malé krize), zatímco MMD (moje milé dítě) a MDM (můj drahý muž) vedle mě spí. Jsou malý; se spoustou dění okolo nesrovnatelně banální. A vlastně bych asi taky měla hlavně spát. Sleepjournaling is a thing... Zítra mezi 11 a 13 se vyjeví, jestli nám pohovka barvy 42 Ginger (lol) totálně rozjebe obejvák (barevně), nebo konečně začneme trochu bydlet a organizovat ty věci okolo. (O tříhodinový návštěvě v XXXLutz jsem asi nepsala, snažím se zapomenout, že se kdy stala. Na poslední chvíli jsme Lkovou pohovku otočili, což může bejt velkej průser nebo velká krása. Neopomenu vás informovat.) Tvrdohlavě vykořeňuju bejlí na zahradě a svoje negativity. Aktuálně obzvlášť ty rodinný, který mě vysávaj a bolej a otravujou. Táta nechce jít na svatbu, protože tam bude sestřenice, se kterou má beef. Detaily si nechám pro sebe, terapii za chápání toho všeho mi nikdo neproplatí, vcítit se vlastně umím, ale výsledkem je odcizení. Nemám chuť zvedat telefon a ptát se ho, jak se má, což ...
Post a Comment
Read more

186 dní M

Říká se, že půlrok je přelomovej a je. M. ho oslavila u mojí sestřenice ve Švédsku zvonivým smíchem (dojetí!!)  Půlrok nepůlrok, poslední měsíc je takovej transformační. Tzn bolavej. Teď je navíc ta fáze měsíce, kdy mám úzkost úplně ze všeho. Plujeme Evropou zpátky domů; nemám to ráda, ty návraty. Všímám si poslední dobou: svojí komunikace. Komunikace ostatních. Jak často rámuju věci negativně, i když si myslím, že hledám space for improvement. Já to chápu, jsem vyčerpaná, ale pořád hledám, jak to dělat jinak, a pořád to nedělám.  Kéž by mi tu řádky přibejvaly podobně jako kila na dovolený, pokydaný trika, a spánkovej dluh. Půlrok je přelomovej - hormony nefungujou, mám pocit, že není kde brát.  Furt můžu začít brát AD, že? Furt to beru jako prohru.  Furt mě překvapuje, že to tak jako já nemá každej: Klima, politika, Slovák premiérem. Můj jedinej občanskej aktivismus spočívá v tom, že posílám nezávislejm novinářům prachy. Trendy v týhle zemi jsou rychlý a děsivý, a p...
Post a Comment
Read more