tvořím tvory

Sedím venku (!) s notebookem na klíně. Je tu skoro klid, až teda na naše sousedy, mno. Dítě spí, muž spí, ptáci řvou, cikáni řvou, vínko mám. Je to každodenní challenge a dnešek byl z těch únavnejch dní, kdy od šesti ráno do sedmi večer tak nějak jsem - horší máma než bych chtěla. Často reflektuju, na co mám a co chci dělat, a co jsou moje výmluvy. Když si dítě spokojeně hraje s hračkou a povídá, můžu si pustit seriál? Potřebuju si pustit seriál?  Někdy jo. Když je to dlouhý. Když spí. Když jsem si jistá, že jí to nenarušuje hraní, učení, a když vím, že teď mě nepotřebuje. Ale někdy je to divnej pocit. Takovej mně dobře známej. Využívám všeho, co mám? Všechny svoje dary? Všechen svůj čas? Sama vím dobře, že odpověď není kladná. Že svůj mozek často krmím něčím jednoduchým. Že zejména s tím minimiminkem mozek nic dalšího nezvládal, ale teď se to láme. Ta věčná otázka, jak bejt.  S B od L jsme měly dlouhou debatu na téma kojící oblečení. (Já si teda myslím, že by se mělo psát ko...

To blaho, sednout si s notebookem. Nikoliv vyťukávání zpráv jednou rukou v křesle zatímco kojím, ale opravdový obouručný psaní. Nikoliv krčení se v posteli vedle spícího dítěte, ale sezení u stolu. Přemejšlela jsem teď, jak se blíží ten půkrok, o tom, jak moc se liší moje představa prvních měsíců mateřství od toho, jaký reálně byly. A co bych řekla komukoliv, kdo čeká první dítě. Jasně, jsou to jen moje zkušenosti, a my jsme si vylosovali úžasný miminko. Ale... ... zaprvý, ty věci, který působí při pohledu dopředu tak strašidelně jako celek ("nikdy se nevyspíš", "bude pořád plakat"), se nedějí najednou. Dějou se minutu po minutě. Ty těžký chvíle jsou fakt těžký, zejména ze začátku. Ale hormony+únava způsobí, že je nekontemplujete. Že je jedno, jak to bylo včera. Důležitější je, že TEĎ někdo drží dítě a já se sprchuju a v šumu tekoucí vody utopím dětskej pláč a mám sama sebe pro sebe. Na chvíli. Pamatuju si, jak bylo hrozně těžký tu vodu vypnout a vrátit se - a stejn...

Stav únavy: Vydřenost Kolik nohou má králík?  Objevili jsme blízkou farmu, když nabízela na fb kohouty. Kohouty máme rádi, a tak teď občas bereme nějaký maso. Málem jsme dostali živý kuřata, protože jsme si to nespecifikovali. Až když se ptali, jestli pod ně chceme slámu, tak mi to došlo. No a pak muž boural králíka a já se divila, kolik má nohou, protože jsem zvyklá, že všechno, co jíme, má dvě.  Stojím před zrcadlem a snažím se vypnout vodu. Nedělá se to splachovačem ani vypínačem světla. Zatím vede sedět na záchodě a nebýt schopná vybavit si, jestli už jsem čůrala.  Stav ovzduší: Kvak, bude nízký tlak Zapojili jsme bazén a koupila jsem letní peřinu. Takže aktuální počasí asi nikoho nepřekvapí.  Stav mysli 1: Hypochondrie Měla jsem teď několik týdnů divný bolesti po těle. Možná stres, možná únava. Možná hůř. Nevím. Skřípnutej nerv? Snažím se jíst líp, chtěla bych si zajít na krev, ale doktora mám v Praze a město na soutoku zrovna neoplývá doporučeníhodnýma praktika...

Jeli jsme do Brna na sraz lidí kolem expedice, což pro mě znamená mix pocitů, nostalgii až na půdu a těžko definovatelnej pocit ztráty identity. Tohle jsou lidi, se kterýma jsem mezi svýma dvaceti a třiceti zažila strašně moc - akce v Brně, Ostravě, Úpici, cesty na koncerty, nekonečný noci, mnoho smíchu, mnoho pláče. Lidi kolem ex, se kterým jsme tehdy tvořili TEN PÁR, o kterým si všichni myslí, že vydrží navždy. A vzpomínky na vysokoškolský bezčasí, první dospělý bydlení — a postupnej vpád reality, vlastních omezení, strachů, sobectví, ultimátně korunovaný rozchodem, vleklým a nepříjemným, zakončeným tím, že jsem se dala poprvý dohromady s Mužem, ale to už je jinej příběh. Byť jedeme do Brna autem, nikoliv vlakem, byť nejedu sama, ale s mužem a dítětem, má páteční večer příchuť podobnýho vzrušení, jako tehdy. Na sraz vtrhnu jak velká voda, sama vynesu kočár s malou do patra, vhodím do sebe pivo, nepoznám jednoho ze svých brněnských chlapců, pochlubím se zásnubním prstenem, a zmizím sm...

M. je tančící miminko a nejvíc miluje Bittersweet symphony. Úplně se rozsvítí, když ji slyší, má takovej specifickej výraz, a vypadá, jako by se nejraději roztancovala sama. A našla si ji taky sama, když ji hráli někde, kde jsme obědvali. Jak název, tak text dost shrnuje, jak se poslední dobou cejtím.  Došly mi dvě věci.  Zatímco se M. víc a víc směje (ona je hrozně usměvavý miminko), zasáhne mě ten pocit, jak ji strašně miluju. When you know you know it, but can't say it yet. Samozřejmě se to nějak děje dřív, ale teď to vím a cítím a vnímám.  A pak nesu kompost na kompost a dívám se, jak naše réva hází pupeny a o kolik se zvětšilo listí na malinách a jak pěkně se zelená rybíz a nevím - jak dlouho se budu ještě moct radit o zahradě s mámou.  Při předání domu jsme si natočili videa, ale kdyby se něco dělo, kdybychom potřebovali něco pochopit, můžeme zavolat. Mámě můžu zavolat, jak zastřihnout révu a kompostovat kompost, ale jednou to nebude a já nevím, jak daleko to j...

Dneska nemám nic zásadně filozofickýho. Jen ještě bdím nad spánkem jednoho kocoura, jednoho muže a jednoho miminka. Objevování Města se zpomalilo, M. chytla rýmu, takže jsme zakoupili odsávačku a trápíme vlastní dítě. Není to příjemný ani za mák, ale to už tak je, že děti dělaj hmatatelnější příjemný i nepříjemný reality. Sestimsmiř, řekla bych dospělýmu; jí konejšíme a hladíme po tvářičce, zatímco odsávačka běží a dítě řve.  Něco plyne furt stejně: Muž jezdí do práce velice ranním vlakem a tyhle dny mě dost serou. I když si s malou poradím, jsem příliš dlouho se svejma myšlenkama, bez přerušení, bez pauzy, bez možnosti udělat doma něco zásadního. A tak dělám nezásadní věci: Pomalu odkrývám stěhovací sedimenty v krabicích a určuju stálý i nestálý lokality předmětům. Nebo přesouvám nábytek v obejváku (již 3x). Potřebujeme tu zatrolenou pohovku, abychom se mohli někam všichni společně večer svalit. Další pokus, tentokrát v lutzu, proběhne v následujících dnech. Ideální pohovka neexis...