tvořím tvory

Kdybych se měla zamyslet, co mě na mateřství stresovalo dopředu, tak jednou z hlavních věcí byla (a je) nutnost řešit Nechutné Věci ™, spolu s nepředvídatelnýma krizema. Zkombinováním obou vznikají situace: Když jsem v Berlíně hledala, kde přebalit posraný dítě, našla jsem: V obchodním domě přebalovací pult, kam mě pustili zadarmo a kde tekla voda, dalo se zamknout, a bylo tam ikeácký kojící křeslo. Bylo to glorious. Když jsem vcházela dovnitř, měla jsem pocit, že mi kolem hlavy andělé zpívají haleluja. Pak jsem zjistila, že mám sice posraný dítě, ale nemám v tašce ani jednu čistou plenu. Namísto obíhání obchoďáku, kde bych pleny určitě sehnala, jsem spíchla improvizovanou plínu z látkový a spěchala domů... než jsem si uvědomila, že jsem kousíček od svýho milovanýho charity shopu... což nebyl zas takovej kousíček, ale už cestou k němu jsem v loot boxu našla krásný hrnečky, a v něm jsem pak ulovila klobouk. Dopadlo to dobře, dítě hryzalo klobouk, projelo se U2 (ach), akorát se počůralo,...

V Berlíně je uprostřed zástavby jezero. Jezdívala jsem se sem koupat, od mý starý adresy to bylo 15-20 minut na kole. Jednou jsem přijela začátkem října, před prací, jen tak plavat přes tichý studený prázdný jezero.  Bála jsem se sem. As things are, jsem nějak moc ukolejbaná tím vším maloměstským životem. Rytmus dní, muž doma, muž v práci. Je to fajn, dokud - Dokud člověk nevyjede ven a nesáhne si na to, čím býval.  S Margit a miminkem jedeme tramvají přes město. Máme auto, ale Dejv nám nedal klíč od garáže, takže místo opuštěný pláže kdesi v Brandenburgu míříme rozpáleným městem na Weissensee a mně se roztejkaj všechny obavy. Zvládám(e) berlínský tramvaje s kočárem. Těšíme se na pláž pod stromy, ale místo divočiny nás čeká Bar Oplocenej pozemek Vstupný Oplocená voda Co se s tebou stalo, Weissensee? Ptám se. So tame. Enclosure. Jak, se mnou? Ty tady táhneš kočár. Kdybych ti před deseti lety řeklo, že sem přijdeš s vlastní dcerou, věřila bys mi?  Nevím. Myslím na jinej výj...

Náročnej narozeninovej tejden. Byli jsme na expě, přednášela jsem. Bylo to překvapivě fajn, jen to trochu bodalo nostalgií. Taky jsme furt jezdili do Prahy, takže teď mám ozkoušeno s kočárem tam, po městě i zpátky. Holčička to dává statečně, takže si příští tejden střihneme s Margit Berlín. Sice z toho mám furt úzkost, ale bude to fajn! No a oslavila jsem to taky solidně. Takže už se zase s klidem můžu věnovat svatebních přípravám. Na oslavě byla i ona. V jednu chvíli jsem se chtěla zeptat na prognózu, ale ten moment přešel a nezeptala jsem se. Proč taky? Velký příběhy nejsou vždycky krásný a s dobrým koncem. O některejch věcech se mluví těžko. Ale těžký situace nás učej, i když kdykoliv napíšu něco takovýho, tak mám okamžitě dojem, že si říkám o průser, že něco přivolávám. Myslím, že je to lidský. Co dělat, když jde okolo něco tak těžkýho? Mám na výběr se sama před sebou schovat. Někdo to udělá. Je to jedna z těch rad, co dostala od psychologa. Prostě to lidem řekni, a nech je, ať se ...