Nejasná zpráva o skoro šesti měsících

Stav únavy: Vydřenost

Kolik nohou má králík? 

Objevili jsme blízkou farmu, když nabízela na fb kohouty. Kohouty máme rádi, a tak teď občas bereme nějaký maso. Málem jsme dostali živý kuřata, protože jsme si to nespecifikovali. Až když se ptali, jestli pod ně chceme slámu, tak mi to došlo. No a pak muž boural králíka a já se divila, kolik má nohou, protože jsem zvyklá, že všechno, co jíme, má dvě. 

Stojím před zrcadlem a snažím se vypnout vodu. Nedělá se to splachovačem ani vypínačem světla. Zatím vede sedět na záchodě a nebýt schopná vybavit si, jestli už jsem čůrala. 

Stav ovzduší: Kvak, bude nízký tlak

Zapojili jsme bazén a koupila jsem letní peřinu. Takže aktuální počasí asi nikoho nepřekvapí. 

Stav mysli 1: Hypochondrie

Měla jsem teď několik týdnů divný bolesti po těle. Možná stres, možná únava. Možná hůř. Nevím. Skřípnutej nerv? Snažím se jíst líp, chtěla bych si zajít na krev, ale doktora mám v Praze a město na soutoku zrovna neoplývá doporučeníhodnýma praktikama. Mám jiný starosti, než jezdit do Prahy, takže chápu, jak se člověk může zanedbávat klidně roky.  

Stav: Zkoumání

Byla jsem na workshopu pro pracující matky. Jak mít obojí, mateřství i kariéru. Jak to mít a přežít. Mýtus moderní doby. Byla jsem tam ta s nejmladším dítětem. Bylo to hezký, leccos jsem si uvědomila. Třeba to, že mi nijak nepomůže se hnát zpátky do něčeho, do čeho se možná vrátit nechci. Klíčový slova: Intuice, zkoumání, důvěra. Fakt si ten prostor dát. Fakt si být jistá, jaký mám motivace něčemu věnovat čas. 

Stav mysli 2: Neurodivergence

Zhoršeno únavou. Obsah hlavy: Písničky pro dítě: 40 %. Obavy z budoucnosti: 20 %. Dítě, domácnost, plánování, co bude k obědu, co je potřeba udělat, koupit, objednat: 30 %. Ráda bych řekla, že na všechno ostatní je tady MasterCard. Zbytek: Nejistoty. 

Stav financí: Svatba

Mno. 

Stav: Matka na baterky

Tenhle post píšu, zatímco dítě nespí. Opírám se o čelo postele, pod nohama mi rotuje dítě. Uspávám ji večer co večer a dneska na to už nemám. Už spala, odešla jsem si pro notebook, abych jí dělala společnost, někdy je to potřeba. Když jsem se vrátila, přetočila se zase na břicho, což teď po usnutí dělá pravidelně, oči jak talíře, a vejrala na lampu. 

Dítě stále nespí, je o hodinu později. O večery jsem přišla poslední dobou úplně - uspávání je vždycky na mně, logicky. Zatímco muž hraje na playstationu. Nebo si čte. Nebo si dá skleničku vína. Naposled jsem si jednu nalila včera, do pěti minut začalo dítě nahoře plakat. Probrala se a neusnula další půlhodinu. Spánková regrese nebo tak něco. Přišla jsem o ty chvíle, kdy sem můžu psát a zamýšlet se. Kdy můžu být já. Kdy se můžu třeba vypsat ze všeho trápení světa. 

Stav:  Zdravotní 

Mám strach o mámu. Měla bych ho mít výrazněji, hlasitěji, ale není kdy. Má pořád zahradu, ale zchřadla a hubne. Jí míň, než by měla. Chceme ji vytáhnout příští týden na slavnost pivoněk, to ji rozveselilo. Chodíme po její zahradě a já si říkám, co bude až nebude - kouzlo se ztratí. Stoletý rododendrony přivezený ze starýho domu. Kosatce z Chorvatska. Plavuně z Brd. Kdo to ocení?

Chtěla jsem to celý uzavřít, ale ze vteřiny na vteřinu mi vypadlo, čím. V jednu chvíli mám jasnou myšlenku, v příští o ní nevím. A tak je to pořád. 

Comments

Post a Comment

Popular posts from this blog

Třicátý druhý týden: Psychohygiena ve 4:48. Měloun v hlavě.

Co mám povídat, nespím. Včera jsem křuchla jednoho komára přímo na svým obličeji, a stejně se našel další. A myšlenky, myšlenky mi v hlavě jedou. Stres, posty, co bych mohla psát. Připadám si, jako bych měla mozek v automatický pračce. Přemýšlela jsem o posledních podzimech, výzvách, který mi chystá moje psychika, aktuálním zahlcením milionem úkolů, knihách, co mám rozečtený, svojí situaci, ženách okolo. O všem, co bych měla . Mele se to a mele, stejně jako meloun, kterým je dítě (apka je opět velice kreativní, "small melon"). Meloun měloun.  Z posledních podzimů mám ráda vzpomínky na Řecko před dvěma lety, kam jsme jeli s mužem-ještě-ne-mým. 2023 byl extrémně intenzivní, v něčem kurevsky náročnej, v něčem kurevsky hodnotnej. Přelomovej, to každopádně. A když to všechno vybuchlo -- náročná péče o kocoura skončila jeho uspáním, od práce jsem se odpojila, vztahy jsem přestala mít kapacitu řešit (a to jsem za ten rok zvládla asi tak 3.5, pokud počítám i šílenýho Amíka) -- vznáše...
Read more

Dvacátý devátý týden: Radosti v životě budoucí matky

Je půl devátý a sedím v houpacím křesle s nohama nahoře. V pyžamu. Londýňanka by vám řekla, že na to nepotřebuje nikdo bejt těhotnej, ale co už. Party hard, zatímco muž míchá povidle (podle vzoru motýle).  Mimino kope. Dneska jsem byla na screeningu, samý krásný výsledky.  Dr: Ona tam tak salutuje. Já: Počkejte, udělám fotku muži.  Dr: No teď má spíš tak jako ručičku na čelíčku. Moje dítě na mě facepalmuje ještě v děloze. Přísahám, že tohle bude mít na talíři.  Co bude mít taky na talíři: Převčírem jsme leželi nahý v posteli. Začínáme se tulit, když v tom přijde strašlivej kopanec, zrovna když měl muž ruku na mým břiše, takže mi byl svědkem. Normální mrňavej kazišuk. Kopnutí přišlo ještě asi desetkrát, než jsme to vzdali. Hlavně že na screeningu pluje způsobně a předpřipraveně hlavou dolů. Plodovky mám dost, takže to dr komentuje, že se tam může pořádně rozpřáhnout, než kopne . Další novinkou je podkozí . Vždycky jsem měla pěkný prsa. Teď mám placatý prsa, pod kterej...
Read more

Třicátý první týden: Rodinný pře-citlivosti

Krize mají tendenci rozvracet starý pořádky. Zpracovaný věci dělají pápá a moje terapeutka má kšeft. To by se asi dělo i bez těhotenství, ale takhle se to děje krát sto. A vnímám to krát milion.  Naší rodinou vede pomyslná rozdělující čára. S tátou v lecčems nesouhlasím, ale ve výsledku jsme si podobný. Ať už to určily geny nebo výchova, jsem po něm -- chytrá, nezávislá, s touhou po chápání věcí (a občas nesmiřitelnou kritikou na sebe i ostatní). Vynechme dnešní ne-hádku (nejen v pubertě obrací děti oči v sloup) o tom, že on rozhodně na mámin hypotetický pohřeb její rodinu zvát nebude, i moje mediační schopnosti maj svoje meze. Pozoruju. Analyzuju, jak jsme se my a oni dostali zrovna sem. Netrpím tím, co moje máma, která se neumí ptát pomalu ani na příjemný věci, natož pak na nepříjemný. Ale na druhý straně jsou máma se sestrou -- a já se nechci rozepisovat o tom, že jsou věci, co na nich nemám ráda. Ale je mi smutno, protože ona propast se rozevírá a ve mně se v těhle týdnech něco...
Read more