Fine mateřský skills part 2

Sedím venku (!) s notebookem na klíně. Je tu skoro klid, až teda na naše sousedy, mno. Dítě spí, muž spí, ptáci řvou, cikáni řvou, vínko mám. Je to každodenní challenge a dnešek byl z těch únavnejch dní, kdy od šesti ráno do sedmi večer tak nějak jsem - horší máma než bych chtěla. Často reflektuju, na co mám a co chci dělat, a co jsou moje výmluvy. Když si dítě spokojeně hraje s hračkou a povídá, můžu si pustit seriál? Potřebuju si pustit seriál? 

Někdy jo. Když je to dlouhý. Když spí. Když jsem si jistá, že jí to nenarušuje hraní, učení, a když vím, že teď mě nepotřebuje. Ale někdy je to divnej pocit. Takovej mně dobře známej. Využívám všeho, co mám? Všechny svoje dary? Všechen svůj čas? Sama vím dobře, že odpověď není kladná. Že svůj mozek často krmím něčím jednoduchým. Že zejména s tím minimiminkem mozek nic dalšího nezvládal, ale teď se to láme. Ta věčná otázka, jak bejt. 

S B od L jsme měly dlouhou debatu na téma kojící oblečení. (Já si teda myslím, že by se mělo psát kojicí - slouží účelu, nikoliv aktuálně kojí - mimochodem, tuhle nuanci českýho jazyka jsem naplno pochopila až tak před pěti lety.) Nějak jsem se zasekla na tom, že to přece v jiným oblečení nejde. Pak jsem teda pochopila, že jde. A že módy diskrétního kojení jsou mi k ničemu, protože vyčuhující bradavka motající se do látky moje dítě nezajímá. Takže v restauracích diskrétně vytahuju kozy z výstřihu. 

Někdy mi kojící oblečení přijde jako vězení. Když jsem šla včera na jógu (!), protestně jsem si vzala tričko, ve kterým se kojit ani nedá. Stejně jako jiná konfekce, ani tohle nemusí sedět jen protože je to moje velikost, a ten výběr z pěti triček je takovej meh. 

To mimochodem platí i o oblečení pro děti. Kdepak, že by 68 seděla vždy a všude. Obzvlášť mě serou široký oblečky, který fakt neodpovídaj anatomii dítěte. Mimochodem, aktuálně už koukám do 74 šuplíku, a ty menší (moje OCD pláče) zařazuju do provozu. Tolik jsem jí toho ani nestihla zkusit. Teď se nám změnilo oblíkací paradigma a místo pyžámek přes den dávám tepláky a tričko. A zjišťuju, že trik s dl. r. prostě nemám dost. (Hlavně protože jídlo.)

A ještě jedno téma jsem chtěla zmínit. Přístroje, ha ha. To trochu souvisí s tou přípravou, o který jsem už psala. Na poslední chvíli jsme kupovali monitor - ponožku, kterej vychvalovala Motorkářka. Ani jsme ho nezapojili. Měli jsme dva deskový, který jsme teda poctivě nainstalovali do postýlky a kolíbky, a na začátku jsme je i poctivě pouštěli. Ale prostě - a to se mi těžko vysvětluje - od tý doby, co spíme spolu, nějak nepochybuju, že to prostě bude dobrý. Ponožku jsem se pokusila zprovoznit, když měla rýmu, nějak se mi nepovedlo spárovat s wifi, a tak se dokopávám k tomu, hodit ji na vinted and be done with it. 

Pak tu máme odsávačku mlíka, kterou jsem kupovala opět od Motorkářky, tu používám často, spolu se sterilovačkou, což bych dopředu řekla, že je úplně zbytečnej verk. Dudlíky? Hračka, co upadla na ulici? Každodenní odsávání? Hrnec s vodou na plotně my ass. 

Další verk, doporučen pro změnu Bruselskou, je profi odsávačka nudlí. 4 tisíce, prosím pěkně. Člověk by řekl, že na odsávání mlíka u nudlí by mohla bejt jedna věc, ale 💸💸💸. Odsávání samotný je pro dítě i rodiče peklo na zemi - tohle to zrychluje. Fuj, už jsem tu první rýmu vytěsnila. 

Je devět a já nevím, co se sebou. Měla bych snad ... uklízet? Spát? Souložit? Bejt a poslouchat ptactvo?