tvořím tvory

Vecpala jsem se se svými obavami na gyndu. Obrázek nemám, musíte mi věřit, ale viděla jsem miminko ležet na zádech. Už to není jen blobík, ale má ručičky a nožičky. Smála jsem se tak, že mi UZ poskakoval po břiše a dr se zlobila, že nemůže odečítat. Vše v normě, ale strachy se nějak zvětšujou s miminem. Na velkej screening a genetiku jdeme za dva týdny. Matters of faith.  Zdálo se mi, že jsem to řekla sestře. Seděla v houpáku ve starý kuchyni a nějak nereagovala.  A zahostovala jsem si na blogu kamarádek  s ucelenějším delším textem. 

Včera mi bylo hrozně slabo, nepříjemně. (I tak jsem ale brněnský podzemí prolezla tam a zpátky.) Pošťuchuje mě to v oblasti dělohy a jsem nervózní. Ještě před půl rokem jsem nevěděla, jestli dítě chci. Ještě před čtvrt rokem jsem nevěděla, jestli to půjde. Ještě před týdnem jsem nevěděla, jak moc mi na tom může záležet. Nelituju, že to ví tolik lidí. I kdyby to nemělo vyjít, tu radost, co jsem prožívala v posledních týdnech právě díky sdílení, mi nikdo nevezme. Ale bojím se. I když nemám _žádné_ příznaky, co se zmiňují jako podezřelé. Nekrvácím. Necítím ostrou bolest. Paradoxně jsem komusi cca převčírem říkala, jak jsem překvapená, že nemám úzkosti. Pravda, pokud se nic neděje, nemám je. Teď je mám.  Ale, Brno. Myslím, že v letech 2004-2009 jsem tuhle trasu jela tak stokrát. Někde mám štos lístků, co jsem sbírala. Některý jsem měla popsaný, protože se vztahovaly ke konkrétním cestám. Jako když jsme přijely s kamarádkou na kurz matematiky před začátkem semestru, a na něm potkaly lid...

Poslední dny: -- Se děje větší než malé množství věcí, co mě dojímají k slzám. Oh wait. Poslední dobou mě všechno dojímá. Což je trochu legrační, protože to je, řekněme, out of character. (Nejvíc mám slzy v očích, když to všechno někdo bere úplně normálně, a já se na tom svezu a připadám si normálně taky.) -- Jak se víc bavím s lidmi, co měli dítě nedávno (zoe, def, K.), tak se na sebe občas dívám z dálky a říkám si, co se to děje. Řešíme všechno od početí až po gympl. Je mi v tom zvláštně dobře.  -- Přemýšlíme o dalším domě, tentokrát menším, levnějším, ale vyžadujícím dost nezbytné stavební zásahy. Will keep you posted.  -- Dneska jsem trochu nervózní z pocitů v děloze. V pondělí si zajdu na gyndu, pro jistotu. (Není důvod k panice, myslím, ale stejně jsem chtěla zaskočit a jahůdku zkontrolovat.)  Víc než dřív se snažím být tady a teď, v tom pocitu. Se vší tou nejistotou, se vší tou nadějí. Není pravděpodobný, že to ještě někdy prožiju, a už nikdy to neprožiju poprvé. T...

Zažívám hrdost a dojetí. To druhý jsem čekala, to první nikoliv. Další emoce, kterou zažívám je bláznivá radost (nepochybně hormony). Myslím na to, jak to bude těžký, ale víc na to, jak to bude krásný.  V terapii jsme dnes probíraly cestu k sobě sama a vyslovila jsem si několik věcí.  Jednak, důvěra v proces. Myslela jsem si, že budu neustále rozbitá úzkostí, že je něco špatně (vždycky může být). Ale jsem klidná. Proč bychom zrovna já a muž nemohli mít krásný zdravý dítě?  Druhak, důvěra v sebe sama, aka přijetí vlastní odlišnosti, se kterou jsem vždycky měla problém. V mých 20. letech mi lidé říkali, že jsem arogantní a sebevědomá. Ve skutečnosti jsem byla extrémně nejistá a neměla jsem žádnou emoční inteligenci. To se splete snadno, zejména pokud člověk nosí výrazně barevný hadry a potřebuje u všeho bejt.  Tohle téma hodně souvisí s mojí sestrou, se kterou sdílíme nejistoty a úzkosti, ale kterou bohužel nepotkala ta potřeba se hledat a definovat tak dlouho, dokud t...

Jdu rovnou z gynekologie , oznamuju, když se v pátek večer doma potkáváme s pár lidmi. Nekecám, ve středu jsem po dr šla do práce, na letiště a do Londýna. Strávila jsem dvě noci v 5* hotelu (podruhé v životě, olol), jeden den v kanclu druhý práce (o tom za chvíli), a v pátek po snídani s B vyrazila zpátky na Luton a do Prahy.  Zatímco se mi děje třešinka, děje se mi taky dreamjob. Imposter syndrom občas nemá co říct. Kdybych se chtěla pochválit, řeknu, že jsem si za roky konzultování vyvinula sedmej smysl pro to, kdy má smysl se snažit a kdy je good enough good enough. Nebo jsem prostě líná. Nebo nedokážu dělat věci, který mi přijdou nesmyslný. Tak jako tak jsem v Londýně s lidma, co jsou kurva úspěšný veškerým objektivním měřítkem brainstormovala herní mechaniky pro jejich apku. Na závěr mě všichni objali (now we are on hugging basis), řekli, že měli many breakthroughs, a chtějí, abych přijela znova. Doufám, že z tohohle aktuálně šestitýdenního projektu bude něco víc.  No al...

Nejenže se rozchází skutečný věk a věk podle poslední menstruace. Něco říká doktorka a něco apka. Nicméně, borůvka má (měla včera) 15 mm a je z ní třešeň. A my máme obrázek.  Paní doktorka pravila, že máme ukázkové miminko, tak ať nám to vydrží. A už mám průkazku a termíny; od prvního odhadu se zas až tak neliší. Furt je to ale hroznej bizár. Tohle jsme stvořili. Zázrak. Masakr. Život.