Pátý týden: Sobectví
Napsala jsem na FB do skupiny matek, jestli byl někdo v podobný věkový konstelaci. Vyslechla jsem si spoustu hezkejch příběhů a zasedla si na mě jedna komentátorka, které se nelíbí moje reakce na komentáře. Její komentář si ovšem vzal za úkol mi vylíčit všechna negativa vyššího věku (díky, anonyme 298, to, že moji rodiče nepůjdou mému dítěti na svatbu, mě nenapadlo). Ale tady reflektovat chci, a tak přemýšlím, jestli třeba náhodou sobecká nejsem. Zatím mi to připadalo naopak. Sobecký by bylo vybrat si svobodu. Nemít za nikoho a nic odpovědnost. Myslím, že někde v hloubi duše já i muž dost souzníme s myšlenkou, že takhle se to má dít. Že bez dítěte nejsme úplný, neprožijeme život se všemi jeho aspekty. Že se naše osobní filozofie, strachy z aktuálního vývoje, naše víra (o tom třeba jindy) potkává u toho, že tohleto je to, co dává největší smysl. A taky, jak jsme se shodly s BFF, jsme zvědavý. Jak říká manžel sestřenice, děti tě naučí milovat úplně novým způsobem. Je chtít to zažít ...
Comments
Post a Comment