Vědomí času

Je mi líp i hůř. Vzácná příležitost: miminko usnulo na muži. Jsem ve strašně horký vaně se svíčkou a vínem. Děje se toho strašně moc. Nic není daný: zdraví bližních, životy domácích mazlíčků, jak dlouho se tady budu moct cachtat. Zprovoznili jsme veslařský trenažér, cvičím. Vyčerpali jsme vodu z bazénu (co se držela v krycí plachtě), sezóna se blíží. 

Taky jsem vyčerpaná. Samotný vlastnictví domu ve mně vyvolává hodně uklízecích OCD. Kdybych mohla, furt něco leštím. Ale nemůžu. Interaguju. Dítě je nej nej nej. Nejkrásnější, nejsladší, nejzvědavější. Zaskočilo mě to, ten přerod ze zvířátka ve vědomou bytost. Směje se na všechny, je neuvěřitelná. Mateřství je pomalej živel velikosti a intenzity sopky. Pod povrchem se toho děje hodně. Na povrchu je mírno. 

Chtěla jsem velkou rodinu a mám ji. Dnes tu byla sestřenice s dětmi, teta se strejdou. Zítra jedeme za mužovou větví. Patřím. A reflektuju a řeším, jak a kde brát energii pro sebe. Vypnout. Stačí mi málo. Stejně už mi zase chybí, brouček. 

Jak se to všechno děje, myslím, že je důležitý neustále provádět nějakou reflexi - to si myslím celoživotně. Mikromeditace - zavřít na minutu oči a jenom dýchat. Říct si ty věci. Jak moc ji a muže mám ráda. Jak moc mi chybí jeho dotek. Jak si věci někdy komplikuju. Jak je potřeba být s tím, co je a co máme (a je to kurva hodně), jak to teď dává smysl. Tváří v tvář nesmyslnosti ruský rulety života o to víc. Co bude zítra, kdopak ví. 

All these small things they gather round me

Vidět to skrze tvoje oči

Mluvím. Mluvím s M., když jdeme na poštu. Dávat věci do slov má smysl. Jak přemýšlíme, jak věci pojmenováváme, ovlivňuje, jak je vnímáme. Všechno souvisí se vším, a já potřebuju pojmenovávat, že život dává smysl. Tady je pošta, tady jdeme k doktorovi, tohle jsou systémy okolo nás. Opíráme se o civilizaci, jakoby to mělo být napořád. Mluvím na ni. A především jí zpívám. V Bruselu jsem se ptala Bruselský, co mám dělat, když zpívat neumím. Pak jsem začla chodit na hodiny zpěvu. V těhotenství jsem zpívala často, ale jen tak nesměle. Ale M. miluje hudbu. Momentálně Bitter sweet symphony. Tancujeme spolu. Přísahám, že se hýbe do rytmu.

Přísahám, že když vůbec nic nedává smysl, hudba dává. Pro mě je hudba neodmyslitelná od každýho dne. V těhotenství jsem jí udělala playlist svojí meaningful hudby. Ke skoro každý písničce mám příběh. Moje puberta v kostce. Na tyhle U2 jsem tančila na lyžáku poprvé s klukem. K týhle písničce jsem tančila s Ivanem v Berlíně, těsně předtím než se to stalo, než mi to řekl, než jsme se zamilovali, než jsme se zlomili srdce. Celá ta komplikovaná historie s Floydy. Nebo tahle: Tu pouštěl taky jeden on. Šla jsem domů do kopce z Pražskýho povstání na Pankrác, sněžilo, bylo dobře po půlnoci, bylo dobře po našem vztahu, on vysílal v rádiu, a pustil ji. Antiúzkostní písničky z Berlína. Lásky i nelásky. Nejmíň jsem poslouchala hudbu v Barceloně, nemám jedinou hudební vzpomínku, nepamatuju si, že bych objevila něco novýho. 

Prý to není dětma, říkala sestřenice. Člověk po 40 blbne jen tak. Nebo možná jen ženy. Muž rozhodně nepůsobí, že by intelektuálně chřadnul. Ale já mám místo mozku mlíko, ne ne, říkala jsem si, že tyhle vtipy dělat nebudu. Akorát málo spím, a k tomu zorganizovat sebe, organizuju dítě. A větší domácnost. Koho zajímá, že umím vyjmenovat, co mám v mrazáku, lednici, špajzu a garáži. Říkala jsem to před časem, byla bych dobrá hospodyně na nějakým menším panství. 

Dneska je to vana:dítě 1:0. Vypustím ji a půjdu se podívat, jak to miminko pěkně spinká. Tak trochu jsem si myslela, že jsem si toho před mateřstvím opracovala dost, a dovolila jsem se do něj jít. A teď jsem ve fázi, kdy se objevily nový věci, nový témata, nový starý bolesti. Furt je to proces, furt mám na čem dělat, furt mám co zlepšovat. Čekám na signál, jako astronauti v Apollu 8. Tahle písnička je posvátná, nejde ji jen zařadit do playlistu. Kráčeli jsme s Dánem dolů po Veletržní, když jsme zjistili, že ji oba známe. Ale to není to hlavní; our mission team has examined the data and it looks good. We are go, repeat go. Dejte si ji; budete vědět, v kterým okamžiku tajit dech. Čas plyne. Vypustím vanu, vypustím miminko do světa a budu čekat na signál.

It looks good

Vesmír pro mě furt má svoje kouzlo, a jak říká profesor Farnsworth, there's a universe in all of us. 

Spí. Přísahám, že pořád spí. Dar dnešního dne.