Bittersweet symphony

M. je tančící miminko a nejvíc miluje Bittersweet symphony. Úplně se rozsvítí, když ji slyší, má takovej specifickej výraz, a vypadá, jako by se nejraději roztancovala sama. A našla si ji taky sama, když ji hráli někde, kde jsme obědvali. Jak název, tak text dost shrnuje, jak se poslední dobou cejtím. 

Došly mi dvě věci. 

Zatímco se M. víc a víc směje (ona je hrozně usměvavý miminko), zasáhne mě ten pocit, jak ji strašně miluju. When you know you know it, but can't say it yet. Samozřejmě se to nějak děje dřív, ale teď to vím a cítím a vnímám. 

A pak nesu kompost na kompost a dívám se, jak naše réva hází pupeny a o kolik se zvětšilo listí na malinách a jak pěkně se zelená rybíz a nevím - jak dlouho se budu ještě moct radit o zahradě s mámou. 

Při předání domu jsme si natočili videa, ale kdyby se něco dělo, kdybychom potřebovali něco pochopit, můžeme zavolat.

Mámě můžu zavolat, jak zastřihnout révu a kompostovat kompost, ale jednou to nebude a já nevím, jak daleko to jednou je. 

Poslední týden jsme dvakrát udělali tu chybu, že dítě odpadlo dřív - juchů, pojďme si celej večer povídat a spát o půlnoci - juchů, dítě vstává v půl sedmý. Včera tu k tomu navíc byly holky z první práce - já za ten flek od rozbitý lahve vína na zastávce busu do Prahy nemůžu. "a furt nemuzu z toho jak se da k vam lehce dojet za 48 korun"

Neděli trávím s vymletou hlavou, protože navíc se přidalo další rodinný drama, letos už asi třetí. Mám toho plný zuby, a narozdíl od případů se sestrou se mě tohle týká hodně osobně. Jsem unavená, nebaví mě se tím v noci trápit. Nechci brát prášky kvůli tomu, že mám pošahanou rodinu. Spala bych. Zvykáme si. Furt tu nikoho neznám - snad se časem dostaneme i mezi lidi. Zatím sázím jahody a stříhám maliní a vyklučovávám psí víno a koukám se, jak se letos poprvý blýská. Pěna dní.