Šestnáctý týden: Smíš!

Ty krávo blbá! 

Přestože jsem téma nadávání si v terapii otevřela a myslím, že to fakt k něčemu bylo (povíme si, až přijde spánková deprivace), ve čtvrtek v Bruselu se budím a nadávám. 

Ve snu sklízím třešně u jakéhosi chlapíka, kterému rostou dva obří obsypaný stromy skrz dům. Nejprve zdola, pak se přesouvám nahoru. Byt vypadá spíš jako obchoďák, procházím mezi regály a komentuju. Voláme na sebe přes patro, a tahle konverzace postupně nabývá na intenzitě, až je z ní čirej flirt. Zažili jste někdy takovou tu všepohlcující touhu, kdy máte pocit, že vám stojí každej chlup na těle, a celý tělo hoří? Já několikrát. Tahle touha se mi zdává, a v tomhle snu onen muž nakonec přijde za mnou, s jasnou výzvou. 

A já, kráva blbá, řeknu, že jsem zadaná, a vzbudím se. 

Aaaaa. Smíš, opakuju si, až se ti bude zase něco takovýho zdát, SMÍŠ! Ale kouzlo je pryč. Na druhou stranu se frekvence erotických snů zvyšuje, což je příznak (těhotenství). To je dobře, protože jinak se mi příznaky spíš nedějí a tichem tohoto týdne (byly občasné signs of life a teď zase nic) mě provází nervozita. 

Strávila jsem den v Bruselu ve společnosti skoro šestiměsíční holčičky, a trochu mi to pocuchalo hormony. Přestože slyším a čtu o všech těch difficulties, začala jsem se vyloženě těšit. I mužům se dějí hormony, a tomu mýmu zcela zjevně. 

Dalším příznakem bylo, že mi na 14hodinové cestě do Prahy otekly nohy. Radši nezmiňuju, že většinu cesty z Kolína do Berlína to vypadalo, že stihnu poslední vlak do Prahy, aby se ICE začal postupně zpomalovat a nakonec jsme vjeli na hauptbahnhof přesně ve chvíli, kdy onen vlak odjížděl. Takže jsem se přesunula na ZOB a odjela posledním busem, aby mě muž půl hodiny před půlnocí vyzvedl na Florenci. Jsem masochista, ano, mohla jsem to celý letět. Ale já si (skoro vždy) užívám ten pocit fyzický vzdálenosti, kterou překonávám po zemi. 

Z Berlína jsem viděla houby a ani jsem nic moc necítila. To je další věc. Světské věci, včetně práce, vnímám vzdáleně a bez emocí (prej je to normální) (zato brečím nad First time parent a kapitole o nesení si miminka domů). 

Z dovolené a z telefonu se mi špatně psalo, ale teď se třeba trochu rozepíšu.