Všichni spí

I kocour má svoje poprvé. Už pochopil, že pokud se mu má dostat moji pozornosti, musí se umístit v mým dosahu. A tak si mi chodí lehnout na klín nebo na hruď, ale když se v noci potřebuju přeuskládat, shazuju ho. A tak ho pokládám na polštář a nořím si čenich do chlupů, jako jsem to dělávala s panem sch. 

Dnes nás čeká náročný den. Přijde se podívat chůva, máme cvičení s trenérkou, podepisujeme kupní smlouvu, a jedeme za mužovou tetou. Jsou takovýhle dny, pak jsou dny, kdy se nestane nic, a je tak hnusně, že se ani nedá říct, že se slunce převalilo po obloze. 

Tyhle dny si přeju jednoduchý věci. Abychom se zvládli přestěhovat. Aby M. hezky zvedala hlavičku. Abychom žili v míru a abych ji viděla dospělou, šťastnou. 

Myšlenky na druhé dítě mě spíš opouští. Kapacita energie v našem věku a tak. Odnesla jsem dítě muži, informace, že je půl šestý, ho moc nepotěšila. Spící dítě, podotýkám. Nespím já, nevím proč. Ale dělám to pro něj -- bude mít roztomilé probuzené komunikativní dítě. Tyhle noci mi usíná hned po kojení, takže se celkem vyspím, ale dneska mi to zase nějak nejde. Kocoura už mám zase na klíně. Spi všichni, jen já ne. Ale už jdu. Objímám se s kocourem jako s tajným milencem.