Times like these

Přestala jsem spát s chytrýma hodinkama poté, co mi někdy v porodnici nahlásily, že jsem spala 4 hodiny, 40 minut a mám 37 procent spánkovej dluh. Kdyby byly skutečně chytrý, pogratulují mi k miminku. 

M. má zítra dva měsíce. Spí něco jako 5 hodin, pak něco jako 2 až 3. Navíc má superschopnost usnout hned po nakojení. Někdy to nevyjde, ale většinou jo. Jsem ale stejně dost jetá. Na neděli mám naspáno 7 hodin, 33 minut, což by šlo, kdybych se necítila mírně opilá po akci předchozí večer (chyba, která se nebude opakovat). Byla jsem totiž venku, mezi lidma! V HIMYM kvízu jsme nahráli 33 bodů z 55. Zvládla jsem být pryč čtyři hodiny, pak už jsem se hnala zpátky. 

Mám BIS. Brutální imposter syndrom. Ani to není tím, že bych měla pocit, že mám vykojenej mozek (btw si myslím, že to je spíš věc plynoucí z nevyspání a nedostatku času se intelektuálně udržovat). Ale nejsem v kontaktu skoro s ničím z pracovní sféry, a mám mnohem víc času přemýšlet o tom, co všechno nevím. Netuším, co budu po rodičáku dělat. Bude pro mě ještě práce? Nebo mám hledat něco jinýho? A co? Mám v plánu zeptat se uměláka. Takovej koučink. Když jsem mohla koučovací výcvik projít já, myslím, že to zvládne i on/ona/ono. Každopádně mi chybí používat mozek a opatrně se dívám na květen, kdy bych ráda začala trochu pracovat. I kvůli tomu, něco málo vydělat. 

Peníze jsou zajímavý téma. Jedeme, jak je v písničce eggnoise, co je moje to je tvoje. Dostali jsme něco od mužovejch rodičů a něco řádově vejš od našich, ale muž bude určitě chvíli hlavní provider. Auta jsem zaplatila půlku. (Ad auta, dnes se mi zdálo, že jsem v Barceloně nechala dvě auta, nepamatuju si kde, a když jsme tam s mužem dorazili, abychom to řešili, zjistila jsem, že nemám klíče -- moje sny maj vykojenej mozek!) Důsledně nechceme rozpočítávat, co kdo. A já mám svoji mateřskou, která je sice minimální (OSVČ), ale moje minimální náklady by pokrýt mohla, kdybych neměla příliš mnoho času prohlížet vinted. A občas fler. A občas jiné věci. A občas si vyjet na večírek. Taky bych potřebovala autoškolu. A občas nový šaty. A občas nákup na rohlíku. Mužovi je to egal, ale mně se bez hranic žije blbě. Což je takový... I svoje peníze házím na spořák, abych na ně neviděla. Asi bych měla být, ehm, dospělá? 

Mezitím proskakujeme všechny ty dospělý milestony, jako by se nechumelilo. Ale ono chumelí. (Chumelí. Odsávání mám spojený se seriálem North of North (doporučuju). Nedávno jsem zjistila, že to je kanadská, nikoliv americká produkce, a že bude druhá série. ) A já mám furt pocit, že se to někde zadrhne, že to je scam, že v tom krásným domě bydlet nebudem. Každopádně jsme podepsali kupní smlouvu, s bankou je to taky hotový, a zbývá nám akorát nacpat peníze na jistotní účet. 

Nejistoty tu mám já. Například ohledně života v týhle zemi. V duchu neustále vysvětluju starší verzi M., proč nám vládnou tyhle lidi. A mám strach. A plánuju plán B, což nemusí pomoct, ale minimálně mi to pomáhá zůstat příčetná. Včera jsem měla švédštinu, už začínám rozumět, když naše učitelka mluví. Dneska je úterý, švédštinu má muž -- narozdíl ode mě osobně. Úterky jsou dlouhý. Můžu je v práci, a večer jede zase do města. Na úterky mám nulový nároky, i když dneska bych ráda, až přijede PPL s kočkolitem, šla ven s kočárem. Zatím tu ale sedím a místo abych dávala dítě do nosítka a NĚCO dělala, nechávám ji spát na polštáři na mně. Občas zapomínám, jak rychlý to je. Dneska jsem vyřazovala dupačky, ve kterejch má první fotku ze 4. prosince. Hrabu se v šuplíku 3-6 měsíců a už jí leccos je, je dlouhá po nás. A tak se koukám, jak spí, očuchávám ji hlavičku, a dojímám se prohlížením fotek z porodnice. Mateřství je zvláštní věc. 

Na úterky nemám nároky, ale jinak celkem jo. Krom stěhování vymýšlím jarní dovolenou, chceme jet autem do Švédska. A svatbu. Tu především, abychom stihli sladit naše požadavky s volnými termíny. O tom třeba příště.