D13: Vidím si na penis

Dneska jsem se sprchovala (to teda dělám denně) a došlo mi, že když se ve vaně posadím, tak si vidím na orgány. Že nemám břicho mi pořád úplně nedošlo -- ale ano, všímám si, že například můžu ležet na zádech nebo jíst vánočku (žáha). 

Ke sprše občas zvládám si omýt obličej, vyčistit zuby. Dítě někdy i spí, ale jedna vlaštovka jaro po nedělá. Dnešní noc byla z těch horších (ale kdo ví, co nás čeká). Muž přes den spát neumí, já si často nevzpomenu. Měla bych ležet. Orgány se stále hojí. Momentálně dítě houpe babička (od muže), ale odpoledne odjíždí. 

Je těžký bejt. Je těžký nedělat závěry z toho jak (ne)spí/jí teď. Co když si zvykne na kolíbku a jinde neusne? Co když... mi zabírá hodně prostorů v hlavě, a ne že bych jich měla tolik. Snažím se brát šestinedělí jako období bez pravidel a bez plánů. Naštěstí nemám takovou kapacitu myslet, a tu kterou mám, mi zabírá ultimátní challenge, kterou jsme si na sebe na první kvartál vymysleli. 

Sebenenávist v normě. Hejtuju se furt.  Snažím se to nedělat. V tomhle období je tak snadný vnímat všechno jako špatně. Dobrý chvíle -- když spí, když si najdeme čas se obejmout. Když přijde návštěva a jde s ní ven. Asi jsem to psala. Je to jak za covidu - člověk pořád čeká na něco, co nepřichází, jako třeba, že se náhle vyhlásí konec pandemie a já budu moct zkoumat ulice Barcelony, nebo že dítě zázrakem začne spát celou noc. Nebudu lhát, je to zahlcující -- učící křivka je mrcha strmá a každej den přináší padesát věcí, na který člověk musí myslet: Dávat ji na břicho, odkrknout po kojení, dát jí kapičky na bříško, namasírovat krémem Pupík, nezapomenout jí tu plínu kontrolovat, dávat pozor, aby jí guma z plíny neopruzovala prdel, vzít ji ven, aby aspoň trochu spala, dávat si ji skin on skin (věc, na kterou obzvlášť zapomínám, protože se nerada svlíká; to, že zapomínám zrovna na tohle mě činí obzvlášť špatnou matkou), no a další ultrakrátkej den je u konce a já mám z nocí PTSD už teď. Zkoušíme spát na směny, což fungovalo jednou, a jednou ne -- viz mátoha muže ploužícího se domem. 

Nechám si udělat placku Přežila jsem šestinedělí, motherfuckers. Pokud ho teda přežiju. No ale pověsila jsem vánoční světýlka do okna a napečeno mám. Ne že by na tom záleželo -- pokud je cukr na nervy, můžu ho jíst lžičkou z pixly. Ale muž dnes vyzvedne stromeček a budeme dělat hentonc tradice.