Třicátý osmý týden: Game of chicken

Nevím, jak jsem si představovala závěr devátýho měsíce. Asi ne tak, že budu pobíhat okolo. Vařit, péct. Chodit po horách. Bolej mě kyčle a pálí mě žáha. V noci nespím kvůli jednomu nebo druhýmu. Furt ze mě něco teče (ahoj Motorkářko). Mimina se tam různě kroutí. Občas mě nakopne do žeber, občas do močáku, občas mám pocit, že rotuje ve všech osách zároveň. Na tomhle ještě-ne-přenášení mě trochu děsí, že furt roste. Ale třeba jí neroste hlava (nebo ne tak rychle). FB skupina listopaďátek dropuje jedno miminko za druhým. 

Hrajeme kdo z koho: Já si plánuju setkání a akce, a mimina se nikam nechystá. Je to legrační. Vím, že to přijde. I přes všechny moje vtipy, že se nikdy nenarodí. Takže to máme ve čtvrtek předváděčku auta, v pátek oslavu narozenin. O víkendu někam ven. V pondělí demonstrace na Staromáku na Londýňančiny narozeniny (a narozeniny mýho učitele zpěvu). 

Dotelefonovala jsem s kolegou z Berlína, kterýmu chci předat svůj aktuální projekt. Neplánovala jsem v říjnu pracovat vůbec, užila jsem si to. Stejně tak jsem neplánovala, že to potrvá tak dlouho, že se mi podaří najít někoho, komu to s radostí předat, ale stejně jsem překvapená, jak lehko mi najednou je. Jako by si holčička řekla. Jako bych si najednou dovolila se opravdu těšit. Těch pár dní, než to udeří. Jo, se svou prací se identifikuju až moc, a ten mentální prostor je potřeba udělat. 

The what, not the when, říkám jinýmu berlínskýmu kolegovi, když se bavíme o rozhodnutí mít děti, a rozhodování a životě obecně. Vím, že to funguje, ještě bych to potřebovala aplikovat na problém vlastní domov. Koukám do hor. Asi čerstvě miluju Krušný hory. I ten zpropadenej karlovarskej kraj mi dělá dobře, aneb co se člověk nedozví, když někam reálně jede -- třeba jak vypadají kraje na mapě a kde reálně jsou, osobo nepoučená. V Teplicích nikoho neznám, ale je to tam krásný. Liberec ve mně vyvolává různý pocity. Každopádně blízkost k Německu je mně osobně příjemná. A z Teplic je to blízko do Ústí a potažmo do Berlína. Protože si potřebuju do toho mixu proměnnejch přidávat nový a nový. Ale jak říkám -- the what.

Comments

Popular posts from this blog

Pátý týden: Singularita

Pátý týden: Sobectví

Pátý týden: Moods