Třicátý třetí týden: Noha!

Když jsem včera usínala na levým boku -- 

Vsuvka o levým boku: Dítě se musí v břiše uspořádat tak, aby mohlo být porozeno. Pokud si to pamatuju z kurzu správně, v průběhu samotnýho porodu musí dítě aktivně spolupracovat a tuším pětkrát se pootočit, aby mohlo prolézt ven. Ježek v kleci. Pokud se nenatočí hlavou dolů, hrozí porody koncem pánevním (ještě ok), nebo nožičkama napřed (--> císař). 

Ještě jsem googlila, a koukám, že je ideální aby, dítě bylo 1. hlavou dolů (bez diskuze), 2. čelem k pánvi/rektu (zadkem do předku mýho břicha), a mírně doleva (díky nesymetričnosti dělohy). V tom odkazu píše, že pokud cítím kopání na straně břicha, je to tak. Což cítím.

Duly, i ta moje, věří, že spaní na levém boku tomuhle napomáhá, i když Emily Oster to rozporovala (ale zase studie byly tuším pouze self-reported). 

-- Anyway, malá miluje můj levej bok, hádám, že se věci sesypou tak, že tam má hromadu místa, a začne dělat vylomeniny. Už několikrát se stalo, že jsem usínala na levým boku (mimochodem, jsem 8.5 měsíc a stále nemám problémy ležet jakkoliv, krom toho, že někdy se na zádech dusím, když mi dítě tlačí do plic), a začala diskotéka. 

A včera jsem usínala s rukou na boku, když do ní něco koplo -- nikoliv to obvyklý šťouchání, ale regulérní noha s tvarem nohy, která mi vyboulila bok jako nikdy předtím. A potom znova. Začala jsem se smát a brečet, což vzbudilo muže (jemu to už nepředvedla). Říkám si, že pokud se budu takhle dojímat i u reálnýho miminka (zatím je imaginární, přece), tak to třeba bude dobrý.