Pátý týden: Singularita

Co se divíš, dyť jsme dělali všechno správně, říká do telefonu muž v Praze, zatímco já koukám na fjord v Tromsø a držím v ruce něco, o čem jsem si nikdy nemyslela, že budu. 

Vyšel mi pozitivní test, hlásím kamarádce. Na covid? 

AI mi radí, ať si píšu deníček. It's crazy times, Ev. 

Moje kamarádky mají radost. Já se děsím, kupuju vitamíny. Prvotní překvapení a šok vystřídala panika, pocit nezaslouženosti a nepatřičnosti. Jistě že jsme to chtěli, taky jsme dělali všechno správně, ale realita vztahu k vlastnímu tělu a představa všech nadcházejících změn je pro mě děsivá. 

Podle apky má náš plod aktuálně 6 týdnů (podle obecného, nepřesného měření) a termín porodu na narozeniny mojí BFF. Nic mi není -- kdyby nebylo zpožděné menstruace, nevím o tom. Té a poněkud zvýšené pravděpobnosti v podobě aktivní snahy kolem ovulace. Aktuálně 5mm bebe stihlo za svůj život procestovat Norsko, Švédsko a Německo, vyskytnout se v Dánsku a Holandsku. Tančili jsme spolu na plese koncem února, to mělo pár buněk. Vidělo polární záře, snědlo se mnou pět rundvleeskroket, utrechtský strejda Karel mu vybral dvě desky. Pokud to tu bude číst kdokoliv, kdo mě zná, pravděpodobně ho to nepřekvapí. 

Nedržím se zásady mlčet, aspoň před těmi nejbližšími. D. to oznamuju za sněhový vánice mezi Polarií a Hålogaland Teater. Vyslovila jsem to od tý doby mnohokrát, ale pořád se mi tomu nechce věřit.