Šestý týden: O krok zpět

Vidím srdce! Opravdu. Jsem zahlcená, nenapadne mě zavolat muže do ordinace, protože mě předtím zrazovali, že nic neuvidíme. Je malinký, což se dá vysvětlit pozdějším oplodněním. Každej den se počítá. Zjevně už to teď bude pořád všechno naráz, naděje, zoufalství, radost, hrůza. Za týden jdu znova. Tentokrát ale chci, aby to viděl (samozřejmě jsem brečela). Je správně umístěný a buší mu srdce. Začátek. 

Comments

Post a Comment

Popular posts from this blog

Třicátý druhý týden: Psychohygiena ve 4:48. Měloun v hlavě.

Co mám povídat, nespím. Včera jsem křuchla jednoho komára přímo na svým obličeji, a stejně se našel další. A myšlenky, myšlenky mi v hlavě jedou. Stres, posty, co bych mohla psát. Připadám si, jako bych měla mozek v automatický pračce. Přemýšlela jsem o posledních podzimech, výzvách, který mi chystá moje psychika, aktuálním zahlcením milionem úkolů, knihách, co mám rozečtený, svojí situaci, ženách okolo. O všem, co bych měla . Mele se to a mele, stejně jako meloun, kterým je dítě (apka je opět velice kreativní, "small melon"). Meloun měloun.  Z posledních podzimů mám ráda vzpomínky na Řecko před dvěma lety, kam jsme jeli s mužem-ještě-ne-mým. 2023 byl extrémně intenzivní, v něčem kurevsky náročnej, v něčem kurevsky hodnotnej. Přelomovej, to každopádně. A když to všechno vybuchlo -- náročná péče o kocoura skončila jeho uspáním, od práce jsem se odpojila, vztahy jsem přestala mít kapacitu řešit (a to jsem za ten rok zvládla asi tak 3.5, pokud počítám i šílenýho Amíka) -- vznáše...
Read more

Dvacátý devátý týden: Radosti v životě budoucí matky

Je půl devátý a sedím v houpacím křesle s nohama nahoře. V pyžamu. Londýňanka by vám řekla, že na to nepotřebuje nikdo bejt těhotnej, ale co už. Party hard, zatímco muž míchá povidle (podle vzoru motýle).  Mimino kope. Dneska jsem byla na screeningu, samý krásný výsledky.  Dr: Ona tam tak salutuje. Já: Počkejte, udělám fotku muži.  Dr: No teď má spíš tak jako ručičku na čelíčku. Moje dítě na mě facepalmuje ještě v děloze. Přísahám, že tohle bude mít na talíři.  Co bude mít taky na talíři: Převčírem jsme leželi nahý v posteli. Začínáme se tulit, když v tom přijde strašlivej kopanec, zrovna když měl muž ruku na mým břiše, takže mi byl svědkem. Normální mrňavej kazišuk. Kopnutí přišlo ještě asi desetkrát, než jsme to vzdali. Hlavně že na screeningu pluje způsobně a předpřipraveně hlavou dolů. Plodovky mám dost, takže to dr komentuje, že se tam může pořádně rozpřáhnout, než kopne . Další novinkou je podkozí . Vždycky jsem měla pěkný prsa. Teď mám placatý prsa, pod kterej...
Read more

Třicátý první týden: Rodinný pře-citlivosti

Krize mají tendenci rozvracet starý pořádky. Zpracovaný věci dělají pápá a moje terapeutka má kšeft. To by se asi dělo i bez těhotenství, ale takhle se to děje krát sto. A vnímám to krát milion.  Naší rodinou vede pomyslná rozdělující čára. S tátou v lecčems nesouhlasím, ale ve výsledku jsme si podobný. Ať už to určily geny nebo výchova, jsem po něm -- chytrá, nezávislá, s touhou po chápání věcí (a občas nesmiřitelnou kritikou na sebe i ostatní). Vynechme dnešní ne-hádku (nejen v pubertě obrací děti oči v sloup) o tom, že on rozhodně na mámin hypotetický pohřeb její rodinu zvát nebude, i moje mediační schopnosti maj svoje meze. Pozoruju. Analyzuju, jak jsme se my a oni dostali zrovna sem. Netrpím tím, co moje máma, která se neumí ptát pomalu ani na příjemný věci, natož pak na nepříjemný. Ale na druhý straně jsou máma se sestrou -- a já se nechci rozepisovat o tom, že jsou věci, co na nich nemám ráda. Ale je mi smutno, protože ona propast se rozevírá a ve mně se v těhle týdnech něco...
Read more