tvořím tvory

Poprvé sedím v křesle a píšu, zatímco dítě spí v posteli. Koukám se, jak dejchá. Koukám se často, navzdory last minute nákupu monitorovací ponožky jsme nikdy monitoru dechu nepoužívali. Přemýšlím o tom citu, co se ve mně rodí a zrodil. O svejch silnejch stránkách a o svejch deficitech.  Například nejsem schopná dočíst návod do konce. Stává se mi, že vesele chystám večeři podle receptu, abych v posledním bodě narazila na "a nyní vložte do trouby a pečte dvě hodiny". Večeře u nás nebývá včas. Tuhle (ne)schopnost jsem dotáhla tak daleko, že jsem si tuhle na mražený krabičce přečetla Blattspinat, hurá, budou špecle se špenátem. K informaci, že se jedná o filé pokrytý špenátem jsem se v dopracovala, až když jsem měla špecle na pánvi. (Pokud se ptáte, jak je to možný, tak jsem se prostě neobtěžovala tu krabičku z mrazáku vyndat.) Za vážnější deficit považuju, že mi těká mysl, neumím plánovat, nevím, co nevím. Nevím ani, jak to pojmenovat, ale jinými slovy se často ptám sama sebe, j...

Dny se přelejvaj a letí, a já vůbec nechápu, jak to může bejt tak rychlý. Moje dny řídí: 1. Mužova práce. Ty dva dny v týdnu, kdy je v kanclu, se hrozně vlečou. Trochu se děsím, až budeme v Městečku a bude to celý s cestou ještě o hodinu víc.  2. Počasí. Co dodat, hnusně je furt, ale minulou neděli jsme si na třetí slunečný den v M. životě střihli s Margit a jejím mužem procházku po Bohnicích (baby's first mental health asylum). 3. Ukončený týdny. Počítáme dvanáctý a je neuvěřitelný, jak se to řítí.  4. Návštěvy, sluneční paprsky šedivejch dnů.  5. Čas, kterej běží na katastru a doběhne tenhle týden. Blíží se to. Bezčasí skončí. Chtěla bych si zaznamenat, že je to hezký. Mít mládě, koukat, jak roste. Jak dělá radost nám i lidem okolo. Jak se směje. Dá se koukat na můj photostream a podle toho to rozklíčovat. Ráno máme veselý vyspinkaný miminko. Přes den je to různý. Jsem odpojená, skoro v zenu, průsery týhle vlády na mě (skoro) nedosáhnou. Lepší řešit hovna dítěte než hov...

Deset týdnů jsme víceméně zakutaný doma. Včera jsem se poprvý vydala sama, s kočárem, daleko, do kavárny. Kus jsem jela dokonce i busem (ano, vystupovat kočárem napřed je kokotina).  Dneska zůstávám. Chtěli jsme se jít projít, ale na poslední chvíli jsem zůstala doma. Sama. Těch chvil, kdy můžu být sama a není to na cestě na gyndu, není tolik. Ve skutečnosti jich je strašně málo. Užívám si, že jsem doma a koukám na Bones. Blíží se hurikán změn, a já chci bejt ještě chvíli líná. Potřebuju sbalit dům, stihnout co nejvíc kondičních jízd, abych mohla jezdit s naším novým autem, naplánovat svatbu - nic z toho leností nezavání.  V životě jsem si nemyslela, že a) opravdu opustím Prahu, b) na poslední chvíli si tady v naší vesnici začnu připadat doma. Osm týdnů do konce, do odstěhování. Vyklidili jsme garáž a skládáme tam krabice. Blíží se to a mně je hořkosladce, jako s každou změnou.  Než jsme měli M., chodili jsme se najíst ve městě.  Teď jsme štamgasti v místní  kav...

Jak tak balím, tak zjišťuju, že mi je spousta věcí, co jsem odložila v těhotenství. A je to hezký si zkoušet letní věci a šaty a říkat si, že by to mohlo být horší. Jsem kousek pod předtěhotenskou váhou, ale dolů aktuálně nejde. Měla bych líp jíst. Měla bych cvičit -- chodí k nám trenérka a ukazuje mi, jak cvičit pánevní dno, a pak se na mě mračí, když to nedělám. Nedělám to, protože jsem 1. hrozná a 2. odejít od dítěte není lehký (organizačně), a když to nastane, dělám milion jinejch věcí raději. Ale vyzkoušet si šaty včetně těch, co jsem nějak omylem (čti: Vinted) zakoupila v těhotenství, být na chvíli tělem někým jiným než matkou, která kojí (a má povolený pánevní dno), je hezký. Jiný tělesný věci stále nehrozí. Jak balím, našla jsem dva kondomy (neexpirované), a položila jsem je na stolek v koupelně jako dobré džu-džu. Třeba M. někdy usne v kolíbce/hojdavaku/houpátku/kočárku na dýl než dvě minuty.  V kočárku už usíná hezky.  Nechávám ji po návratu s kočárkem před domem. Vě...

Miminko vyrábí Saigon. (Saigon je, ehm, žlutej.) 🟡  Miminko je Houstička (v zavinovačce) 🥨 Meloun nebo Chobotnice (když se mele) (v bříšku byla ještě Vrtule a vrtulila) 🍉 🐙 Vopice Brouček Beruška Miminečko. Miminecko - s c. To jsem vymyslela ještě těhotná. Nějak se mi to snáz říká.  Žroutenka. Chytli jsme žroutenku, smějeme se.  Padesát variant jejího jména. A je dno tajný, odvozený od toho, jak si říkáme my.  Dítě je jako kočka. Stříhám jí drápy. Řeč připomíná mňoukání. Většinu času  jí nebo spí. Kocour dneska v noci objevil postýlku. Neměla jsem sílu ho vyhazovat, i když jsem to doteď dělala. Přeci jen, až v ní bude M. jednou spát, úplně v pohodě s tím, že by tam spal, nejsem. Taky se mi pletou. Jsem schopná se na kocoura podívat a oslovit ho M. jménem. A naopak.