tvořím tvory

M. když pláče, říká LE, LE. Když jsme ještě byli v porodnici a ona rozjela ten svůj neutišitelnej pláč, třásla se jí bradička a říkala le, le, tak jsme byli úplně rozhozený a málem jsme plakali s ní, protože nic tak dojemnýho jsme ještě neviděli.  Nicméně, moje aktuální teorie je, že říká LAIT.  Mami, naval mlíko. Tak jo, holčičko, vem si kozu. 

Ett, två, tre, fyra, fem, sex (opravdu), divný slovo s divnou výslovností, dál nevím. V pondělí jsem měla švédštinu, třetí nebo čtvrtá hodina v řadě, kde jsem nebyla, takže číslovky nepochopím ještě dlouho. Chystala jsem se tam -- a pak jsem prostě zapomněla.  A pak jsem prostě šla spát. I když...  V pondělí jsme obejdovali do jedenácti. Rodiče miniaturního dítěte dělají spoustu chyb.  Víš, jak by se jmenovala M., kdyby byla řeka? Hltava! Muž se nesměje. Ani když drží dítě, zatímco jdu na záchod, a říká jí, že se prso vrátí, a já začnu zpívat Až se k nám prso vrátí. Nebo tehdy možná trochu jo. (Ještě jsem zatím vymyslela Dlabe.) Návštěvy si u nás podávaj dveře. Dny plynou jako voda, už se zase chystám do postele. Nejvíc random návštěva byla maminka Londýnské a její nejlepší kamarádka s plnou taškou vývaru.  Ozdobičky pro M.: Požádala jsem všechny, kdo chtějí přinést něco miminku, aby donesli ozdobu. Budeme je věšet... letos, za rok, za pět let, a povídat si o všech ...

Zatím jsem sama šla ven s kočárem jednou. Byl to ultimátní fail, pokud teda nebylo cílem oznámit celým Chabrům, že máme dítě. Zkouška sirén, opět. Zároveň si nejsem jistá, že řev nesouvisel s tím, že jsem jí chudince nedala ponožky, takže máchala v zavinovačce holejma nohama. Byl to jeden z těch teplejch dnů, ale stejně. Vracela jsem se poražená s dítětem v náručí, tlačíc kočár jednou rukou, ubrečený obě. Následně mi drahá usnula v náručí v křesle a já se tři hodiny bála pohnout. Myslím, že sama s M. půjdu ven příště cca až jí bude 18.  Poslední dvě noci jsme aplikovali co-sleeping. Moje obavy, že nám postel bude malá, se nenaplňují. Zjevně mám její velikost trochu zkreslenou tím, kolik místa jsem poslední měsíce zabírala já sama. A M. velikost mám taky zkreslenou, teprve na společnejch fotkách vidím, jak je malinkatá. Teď mi spí v šátku, ale "wake windows" jsou zatím scream windows. Já jsem se nějak obrnila, ale muže to drtí. Nicméně spát v jedný posteli je fajn. Když se pro...

Dneska jsem se sprchovala (to teda dělám denně) a došlo mi, že když se ve vaně posadím, tak si vidím na orgány. Že nemám břicho mi pořád úplně nedošlo -- ale ano, všímám si, že například můžu ležet na zádech nebo jíst vánočku (žáha).  Ke sprše občas zvládám si omýt obličej, vyčistit zuby. Dítě někdy i spí, ale jedna vlaštovka jaro po  nedělá. Dnešní noc byla z těch horších (ale kdo ví, co nás čeká). Muž přes den spát neumí, já si často nevzpomenu. Měla bych ležet. Orgány se stále hojí. Momentálně dítě houpe babička (od muže), ale odpoledne odjíždí.  Je těžký bejt. Je těžký nedělat závěry z toho jak (ne)spí/jí teď. Co když si zvykne na kolíbku a jinde neusne? Co když... mi zabírá hodně prostorů v hlavě, a ne že bych jich měla tolik. Snažím se brát šestinedělí jako období bez pravidel a bez plánů. Naštěstí nemám takovou kapacitu myslet, a tu kterou mám, mi zabírá ultimátní challenge, kterou jsme si na sebe na první kvartál vymysleli.  Sebenenávist v normě. Hejtuju se f...

Za necelou hodinu a půl to bude týden, co přišla M. na svět. Před týdnem touhle dobou jsem ještě ležela na porodním gauči, v opiátovým rauši, odpočívala mezi kontrakcemi a učila se uvolnit, když přicházely. Všechno bylo úplně jinak, než jsem chtěla a ve výsledku je to úplně šumák, protože to dopadlo, jak to dopadlo: Skvěle, i přes všechny obavy personálu z její velikosti. M. se narodila rychle, já jsem si to oddřela. Bolest nebo vydaná energie jsou pojmy z jinýho světa, tohle mi nikdo nevezme. Vyplatila se moje tvrdohlavost, moje vnitřní síla, moje příprava. Obě porodní asistentky, co byly u porodu, potvrdily, že nebýt mě a toho, jak moc jsem tlačila, byly by intervence, byly by problémy -- a určitě bych neměla teď pocit, že jsem superžena. (It goes both ways -- nebýt jich a skvělýho vedení, nápodobně.)  Porodila jsem svoji čtyřkilovou dceru bez nástřihu, bez kleští. Byla omotaná šňůrou a trvalo o pár vteřin dýl, než se nadechla, ale daly jsme to. Po patnácti minutách mi už visela ...

A ball of baby and emotions , popisuje tenhle článek , co mi poslala Bruselská, tyhle chvíle. Když jsem ho včera četla, brečela jsem. Taky jsem brečela, když rodila Amy v Brooklyn 99. Taky jsem brečela včera večer prostě tak. Taky brečím, když mě dojme muž svou starostlivostí.  Sedím na záchodě - pokud jste někdo neznali slovo napářka, spařila jsem speciální byliny a vrazila hrnec do záchodu, abych si mohla napařovat va-jay-jay.  Dělám dost? To je zajímavá otázka. Ab-so-lut-ně si to nemyslím. Dula a internetové davy mi radí -- všechno. Sex (tak si to zkuste, když nevydržíte v žádný poloze dýl než minutu, dejchat neudejcháte nic, věci spolu fyzicky nepasují, a ještě máte to obří břicho), datle (se mi už znechutily), maliník (kinda useless). Tohle je třetí víkend vejletů -- jasně, v Kadani je porodnice... v Liberci taky. Dneska už jsem se ani neobtěžovala cokoliv zjišťovat, nejeli jsme daleko. Včera jsem poskakovala 7 hodin po kuchyni, o čemž by si člověk myslel, že by...