Šestý týden: Smysl toho všeho

Zdají se mi sny. Při přestupu v Kolíně nechám zavazadla na nástupišti. Z Berlína tam pak marně volám. Žádné lost and found neexistuje. Německy umím čím dál hůř. Nakonec se tam ocitnu, na hromadě věcí tam všechno je, honem zase nabírám batoh na záda a tašky do ruky. Musím toho s sebou tahat míň. V druhém snu letíme kamsi na dovolenou, máme dítě, ale fyzicky tam nikde není. Celé je to Troškovská komedie třetí kategorie, ale kromě matky s dcerou, které se srazí na letišti a musí si navzájem vysvětlovat, proč před sebou obě tajily své milence, se mi vybaví akorát karikatura staršího rockera a la Ozzák, a vyžilý seladon kapitán. V jednu chvíli koukám přes bar do očí přerostlýmu miminu a marně čekám na jeho signál, jestli je mým dítětem nebo ne. 

Budím se s jasně vnímanou metaforou přechodu mezi starým a novým životem, která během dne vyprchá a zbyde jen on/off panika. Vždyť jsi to chtěla, říká muž. Snad my, opravuju ho. Osciluju mezi strachem, že bude a strachem, že nebude. Jsou všeobjímající. I když mě nemůže nenapadnout, že je ještě čas si to rozmyslet, rozhodně si nepřeju o něj přijít. Což vyhodnocuju jako strach ze ztráty kontroly a snažím se prostě bejt oukej s tím, že ji nad prastarým kódem, co se ve mně automaticky vykonává, prostě nemám. A jen se modlím, ať je vše v pořádku. 

If not now, then when. Možná to tak nevypadá, ale většinu této naprosto bizarní situace přijímám. Dítě ve mně mě dělá dětskou, bezelstnou, pomáhá mi to ten proces zlehčovat. Snažím se s tím prostě být: Vnímat teď. Teď mám hlad, teď se potřebuju posadit, teď cítím smutek, radost, lásku, něhu. Na muže aplikuju humornou žravost (tlamě má chuť na ten kus sýra, co držíš v ruce), oháním se počínající nevolností (musíme zastavit na benzínce a koupit malé croissanty). Je křišťálově jednoduchý dávat pozor na naše potřeby. 

Zítra ráno naklušeme k doktorce a uvidíme, jestli uvidíme. Asi se mi dnes nebude lehko spát. Doteď se oficiálně nic nedělo. Taky mi, protože jsem já, začíná asi nejtěžší a nejvíc challenging a nejprestižnější pracovní assignment. Sledujte, jak tančím s talíři na šavlích (ale kdykoliv připravená dát si nap).